VELHARTICE A OKOLÍ : ZAJÍMAVOSTI V OSADĚ ODOLENOV

Zajímavosti v osadě Odolenov

V Odolenově se nachází dvě historické zajímavosti.

První z nich je areál bývalých lázní. Lázně v Odolenově.
Vůbec první písemná zmínka o prameni pochází od Vojtěcha Chanovského, když v latinském spise „Šlépěje nábožnosti české“ vydaném v roce 1659 mluví o studánce Vodolenské a o jejím působení. Bohuslav Balbín píše v roce 1679 o zázračných účincích vody z pramene na Svatoboru. Z dalších pramenů se dozvídáme, že roku 1748 nechal Jan Ferdinand hrabě Desfours asi sto kroků od hrobu dívky Wodolenky postavit kapli k poctě Panny Marie Pomocné. Tento hrob byl ještě v těch letech označen dřevěnou mříží a byl uctíván. Při výstavbě kaple byl hrob zničen. Kaple byla vysvěcena 18. června 1750 od P. Václava Weissenregnera, děkana sušického a česného kanovníka staroboleslavského. V roce 1776 napsal známý zbynický farář František Hruška německy obsáhlý rukopis „VODOLENKA“. Spis daroval Anně Marii Hraběnce des Foursové. Tento spis je v současné době uložen ve sbírkách sušického muzea. Uvádí v něm několik popisů zázračných uzdravení.

Baronka Antonie Sturmfedrová v roce 1853 započala s úpravami lázní, ale i přes její velkou snahu a velké investice nebyla o mnoho zvýšena návštěvnost lázní. Jednu neděli ke konci srpna 1867 improvizovali tu studenti zábavu a k ní dopravili sem starší klavír. Vypravil se sem i náš genius, hudební skladatel Bedřich Smetana, který tehdy byl hostem v Sušici u pana Angra, kapelníka Národního divadla. Léčil se tu i spisovatel Ivan Klicpera, jehož pravidelně navštěvovali Dr. Josef Gabriel a hrádecký kněz, spisovatel František Pravda, který sem často chodíval i s přáteli z okolí. Klicpera napsal tu 2 pověsti z našeho okolí: Na stráži a Vodolena.

V roce 1868 byl ze Svatoboru vybrán jeden ze základních kamenů Národního divadla. V roce 1869 tu marně hledal uzdravení herec Jan Kaška, člen Tylovy družiny Prozatímního divadla. Zemřel zde a byl pochován v nedalekých Svojšicích. Hostinec byl v provozu ještě několik let po druhé světové válce. Po uzavření hostince několik roků areál lázní pustl, na počátku 60.tých let se počalo s budováním pionýrského tábora. Tento tábor je zde v provozu až do dnešních dnů a prošlo jím tisíce dětí.

Město Sušice a obec Hrádek spolupracuje na projektu „Svatobor žije“. Tento projekt má napomoci rozvoji nejbližšího okolí Svatoboru a přispět k rozvoji turistiky v naší oblasti. Doufejme, že Vodolenka se stane v brzké době opět vyhledávaným místem a pověsti a historie tohoto místa nebudou nikdy zapomenuty.
K místu se tradují dvě pověsti:
V roce 2003 byl souhrou náhod objeven v muzeu Šumavy v Sušici zapomenutý spis Vodolenka z roku 1776 od zbynického kněze Františka Hrušky. V roce 2004 na překladu ze staré němčiny pracovala slečna Martina Bouchalová ze Sušice.
Za času vojvody Nezamysla zplodil Lopota Bytiš s manželkou Burkou syny Tuchonce a Krásoně, dceru pak Klatowku (zakladatelka Klatov). Esymislaw zplodil se svou družkou Klatowkou 4 syny, jeden měl jméno Klattowesan, druhý Wostrodic, třetí Lab a čtvrtý Kejchan, svému synu Labovi vystavěl dvorec Lab, který nachází se čtvrt hodiny od Klatow (dnešní Luby). Syn Lab ten sobě vzal si za ženu krásnou dívku jménem Trestinka, dceru rytíře Zymoroda. A v krátké době své bohatství rozmnožil a po své smrti zanechal dědice Bořka a dvě dcery, Wodolinku a druhou Hodolanku. Tato paní Klatowka byla pohanského původu a část svého dědictví věnovala pohanské víře, svou největší víru měla v bohyni Klywynu.Tuto bohyni uctívala Klatowka se svými syny a dcerami, a obyvateli velmi, a z toho jest také znáti, že celá tato rodina z rodu Bitišova byla víry pohanské, jeho žena Burka stejně jako Wodolenka byly vychovány jako pohanky, a také tak všichni žili, jak ale do Klatow pronikla víra a světlo víry křesťanské počalo prosvětlovat místní víru pohanskou, stejně jako bázeň boží, která dobře učinila jejich srdcím, kde nalezli pravého boha a útěchu v nebi a jedinou zemskou víru a své pohanství za omyl uznali. Z toho tedy vyplývá, že Wodolenka, sestra Rosmilova, který byl váženým klatovským občanem a pohanským vyznavačem, musela tedy uprchnouti z omylu pohanské víry, a tedy za sluncem východu pak skrz husté a tmavé lesy prodírati se musila, až na horu zvanou Svatobor narazila, která u města Sušice se nachází, kde také zastavila, aby zde svůj dům pro sebe a svou družinu vystavěla, a pak zde i zemřela, kde její blízcí pak její hrob učinili, tam pramen vytryskl, o kterém jsme tu pojednávali, a který se Wodolenka zove.

Páter Chanowsky ale píše takto: čtvrt míle od města Sušice směrem ke slunce západu je vysoká hora a les zvaný Svatobor, tam se nachází pramen na vodu velmi bohatý, ke kterému z různých důvodů lidé se ubírají, aby tu své oči umyli a se vykoupali a vše v posvátné úctě a sem také svatá procesí vedli. Původ tohoto pramene jest následující, jak jsme zpravováni. Jedna pamětihodná panna nemocná byla k smrti, vyhledala tedy své přátele, aby po její smrti její tělo na vůz naloženo bylo a dva bílí voli zapřaženi, kteří i s vozem bez průvodčího na místo dojeli, a ona tam pohřbena a kde do dnešních dnů jako znamení jejího hrobu, pramen vytryskl. Tento pramen se nazývá Wodolenka.

Druhou zajímavostí je pak kaple Panny Marie Pomocné nacházející se v těsné blízkosti dětského tábora.

Ve vsi i jejím okolí se také nachází několik křížků a božích muk.

 

 

 


Mapa

Připravuje: Informační server ŠumavaNet.CZ ve spolupráci s Obecním úřadem Velhartice
Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ